pondělí, 27. prosince 2004
PF 2005
Někteří to řeknou pěknou písničkou, já rozverně masochistickým obrázkem.
Jistě usoudíte, že po tomto všeříkajícím sdělení již dalších slov netřeba:-)
úterý, 21. prosince 2004
3x sláva fotbalu, aneb jak pomáhá MF Dnes
Byť se nic nehraje, zimní prázdniny jsou dokonalou ukázkou toho, jak je fotbal nevyzpytatelný a jak se v něm novináři lopotí...
Po dosti nečekaném odvolání Františka Straky přišlo překvapení pro mne o nic menší. Noví majitelé FC Slovácka odvolali dosavadního kouče Karla Jarolíma, údajně proto, že Slováčtí hráli sice hezký fotbal, ale získali málo bodů, měli jich mít prý o deset víc. Řeči. Jen bláhový snílek mohl čekat, že po těch pohnutých tajemstvích loňského léta bude Slovácko i s dvanáctibodovým odpočtem řádit jak černá ruka v první polovině tabulky. O deset bodů víc, to s přičtením odečtené dvanáctky činí reálný zisk bodů dvaatřiceti a momentální druhé místo v ligové tabulce... Jestli toto se současným kádrem noví majitelé čekali, pak potěš zdravý rozum, ale ve fotbale se vyznají asi tolik jako státní vlády v černé ekonomice. On důvod bude možná spíš ležet někde v rovině osobní, kdybychom se dočkali ještě nějaké úmyslně rozšířené pomluvy, divit bychom se nemohli, byť na druhou stranu, kdo by o to stál. Slovácko přece jen není taková ryba jako ACS a i necharizmatický Jarolím si může nechat jen zdát o tom, že bude s redaktory Eura rozebírat otázky buddhismu...
A propos, Straka. Když o někom do novin napíšete, že možná šňupal kokain, že to sice všichni kompetentní popírají, ale v kuloárech se šeptá... Je to způsob pomoci danému člověku? Redaktor MF Dnes Jan Švéd si to zjevně myslí...
pátek, 17. prosince 2004
Bulvár posledních dvou dní
Trocha stylistického cvičení, aneb Franz Straka skončil ve Spartě, Ondřej oslavil narozeniny & [ONDŘEJoviny] na to vše přinášejí pohled zcela netradiční. Dočkáte se i exkluzivního bulvárního článku z pera člověka, který proti bulváru brojí, několika skandálních odhalení, toho, jak to tehdy chodilo na kojetínském gymnáziu a vůbec... všichni, kteří volají po větší otevřenosti tohoto blogu, se mají mimořádně na co těšit!
Celý článek
středa, 15. prosince 2004
Blíží se dokonalý svátek
... A možná právě proto, že je tak dokonalý, nedokáže si ho nedokonalé lidské pokolení užít.
Celý článek
1983 [retrotext]
Rok před symbolickým Orwellovým letopočtem zůstává z pohledu historiků neuzavřenou kapitolou...
Zatímco v osmdesátém čtvrtém konečně většině tvrdohlavých Sovětů začlo docházet, že strkat do čela sedmdesátníky, kteří před sebou mají rok života, není už jen gerontokracie, ale i infantilita, v třiaosmdesátém ještě planě doufali. Naoko doufali i v to, že mají na Reagana a jeho projekt Hvězdných válek, byť polovina světa věděla, že by je to položilo, ale ta samá polovina světa z toho rovněž nevyvozovala žádné závěry, protože Hvězdné války samy o sobě byly nerealizovatelné a měly idealisty jen postrašit. Přesto ten rok tvořilo se kvantum zbytečných, fundovaných Star Wars analýz... V třiaosmdesátém vyšlo album kapely Duran Duran Rio, ale až Orwellův rok znamenal pravou Duranovskou mánii. A konečně i veleslavný klip americké formace Frankie Goes To Hollywood Relax byl na ostrovech zakázán až v čtyřiaosmdesátém, aby se posléze stal nejchutnějším zakázaným hudebním ovocem v britských žebříčcích století. I Jaroslav Seifert se radoval z Nobelovy ceny za literaturu až v roce 1984. Pohříchu ani další fakta nejsou příznivá...
1984 – do prodeje uveden první Apple Macintosh
x
1983 – McDonald's přišel s McNuggets
[Proti Applu nic nemám. To McNuggets jsem si částečně z donucení a částečně z vlastní blbosti dal jednou v životě a byla to hned jedna z největších chyb v tomtéž mém životě. Poe by řekl Nevermore, Ondřej se jen rozčertil a devět osmahlých pseudokuřat za kilo posléze zajedl opravdovým jídlem z opravdového masa v opravdové restauraci. Vegetariánům navzdory!:-)]
1983 – zemřel Hergé, vlastním jménem Georges Remi, tvůrce belgického kresleného kolegy, žurnalisty Tintina, zemřel můj nejoblíbenější malíř, dada-surrealista Joan Miró...
A tak bych mohl pokračovat donekonečna... Nebudu. Zvídaví z vás budiž self-exaltováni tu. Asi si teď správně říkáte, proč teda vlastně to všechno. Proč právě ten divný rok, 1983? Protože ještě jeden pohled na Wikipedii, a konkrétně teď na data narození, nám říká, že jediný měsíc, který dosud zůstal prázdný, je prosinec. Nikdo slavný ani jakkoli z pohledu uživatelů společensky významný se nenarodil v prosinci 1983. Nikdo? Zatím... Je tomu teprve jedenadvacet let:-) Ale i tak mne čím dál častěji chytají všelijaké existenciální úvahy... nad tím, co v životě chci & co reálně mám. Co jsem dokázal, či spíše nedokázal, jak zabíjím čas, který bych měl žít... A protože člověka se v takových niterných stavech zmocňují nálady ponejvíce skeptické, jsou to takové ty úvahy pro úvahy, úvahy ad absurdum, co nevedou nikam než do slepé ulice, z níž člověk jednoduše musí stejně vycouvat tak, že začne myslet na něco jiného. Neproduktivní úvahy o produkci, retrograduální motání se po kružnici, kterou bychom v té slabé chvíli chtěli natáhnout do přímky... Dost s tím, znám to. A aniž bych chtěl komukoli přát cokoli špatného, věřím, že čtyři z pěti mých čtenářů to znají taky.
Tak mě napadá, když už máme dnes ten retroden... Tipnete si, o čem jsem na [ONDŘEJovinách] psal před rokem, jinými slovy co se tehdy stalo? Rovněž poměrně symbolické v těchto pohnutých dnech... dialektický antagonismus idea versus realita v praxi. Protože vše souvisí se vším, nezbývá než konstatovat, že dějiny jsou kruté mnohdy. Ale já to tak nenechám! A věřím, že pánové z PPF, kteří si teď docela namastili kapsy, taky ne. Jinak, každý propitý kvalitní alkohol či čaj je dnes samozřejmě zas na mě:-) Ovšem bacha, nezřízený alkoholismus neuznávám, ani nepodporuji. Cogito ergo sum.
A všechny, které nemohu pozvat na skleničku, pozvu aspoň na písničku:-) Je to B-strana singlu od mých oblíbených Keane, u nás prakticky nesehnatelná věcička, nazvaná Snowed Under. Kdyby si s tím klavírní symfonici středního proudu v mezihrách ještě trochu vyhráli, mohla docela klidně vyjít i na áčku, protože refrén je z kategorie těch hymnických a líbivých, co se rychle dostanou pod kůži. Kritik by možná řekl, poněkud prvoplánové, ale co. Má to jen 1,8 MB a kvalita je solidní, tak stahujte, dokud to někomu z RIAA nezačne vadit. Sluší se připomenout, že Keane plánují na příští rok novou desku...(Jo!) A retro ještě jedno. Slibuji, že pro dnešek definitivní a poslední je tu. Nuž, buďme optimisty, byť poslední společné akce Briana a Rogera byly spíše diskutabilní. btw, když jsme u Queenů...
1983 – prakticky nic
x
1984 – album The Works, singly Radio Ga Ga (pravda, zrovna tuhle věc hodně lidí nesnáší, ale mně nikdy nevadila), I Want To Break Free, It's A Hard Life... rock'n'rollová Man On The Prowl, kritická Is This The World We Created?... mimo to Vánoce s pohodovkou Thank God It's Christmas... Freddie v Moroderově vykolorovaném Metropolisu zpívá těžkou, ale pro mé rané pubescentní mládí poměrně zásadní, popinu Love Kills...
No jo, přestávám bloggovat, začínám dělat!:-)
neděle, 12. prosince 2004
Třicátý Gott - dobrý Gott!
pár odlehčených zápisků ze včerejšího pop culture večera...
Tak, dobojováno. Světový pop idol Kurt Nilsen se prosmál playbackem, Leoš Mareš se dotrápil ke konci a Karel Gott nám dokázal, že po třicáté opakovaný vtip už zkrátka musí být vtipem. Ale všechna čest, nakonec ten slavík nebyl vlastně vůbec taková nuda, jak jsem původně předpokládal. Bylo to takové roztomile absurdní vystoupení, jež by si kolega Ionesco po pár škrtech mohl s klidným svědomím schovat na jedno sychravé odpoledne pro obšťastnění přátel. Tak třeba zmiňovaný Leoš Mareš nebyl zas tak špatný, "jen" občas zřetelně veděl kudy kam. Připravené vtipy se ne vždy uchytily, což Mareše poněkud znepokojovalo, a tak balancoval mezi tím, zda zůstat svůj, nebo držet oficiální dekorum večera. Čtenářům Bravíčka se to muselo líbit, typickému diváku Novy, jakým je třeba má babička, už asi tolik ne, rozhodně ale je třeba říct, že pořad omládl. Zatím sice spíše decentně, protože je to proces velmi pozvolný, ovšem nakročeno bylo, a to je pozitivní fakt.Gott mne tentokráte opravdu pobavil, což je další pozitivní fakt. Rovněž tak trochu malý zázrak a docela paranormální jev, ale snad to bylo tím, že Mistr konečně přiznal barvu a dokázal si sám ze sebe udělat legraci. Když si hrál na Jamese Bonda, bylo mi za něj poměrně stydno. Avšak včerejší role zombie jakoby mu z oka vypadla. Čím to asi bude...? [Protože někdy rád kličkuji, záměrně ponechám tuto otázku viset ve vzduchu.]U Gottových soupotníků Černocha a Semelky jsem zas pro změnu zamáčkl nostalgickou slzu, protože ti dva jakoby z oka vypadli kapele Slade v klipu Run Run Away. Karel Vágner předvedl, že stále umí držet baskytaru furiantsky nízko u pasu a nezklamal ani Víťa Vávra, kterého jsem si kdysi zapamatoval jako nezpívajícího nebubeníka, a tak mne moc potěšilo, že se po celá ta léta nesnažil na sobě jakkoli zapracovat a nadále jím zůstal. Těch holek s citrónovýma šálama a památníčkama už sice, pravda, ubylo, ale hodnoty přetrvaly, a to je moc dobře.Naproti tomu kdysi tu na ONDŘEJovinách pochválený Kurt Nilsen zklamal. Publikum se sice nechalo strhnout jeho předělávkou songu Tala Bachmana She's So High, a aby taky ne, je to předělávka moc povedená. Bohužel, Kurt se ani nesnažil splynout s playbackem, svůj výstup doslova odflákal, usmíval se, jakoby ho Nova nepozvala na natáčení Slavíka, ale Zlaté mříže a spíš než na pódiu se viděl ještě na procházce Prahou. Playback se předtím kupodivu příliš nepovedl ani matadorce Lucii Bílé, třebaže na vině tu nebyla ani tak ona sama, jako zvukaři, kteří zjevně fade out nasadili dříve než slavice čekala, a tak posledních pár neslyšných tónů vypustila planě a poněkud komicky z úst do průvanu.Bez bázně a hany živě zazpíval Richard Krajčo, byť bylo zjevné, že mezi všemi těmi zářivými ozdobami na večírky vskutku není ve své kůži a mým oblíbeným Zrcadlením se spíše protrápil. Kdo se však netrápil, to byla Aneta Langerová. Smekám pomyslný klobouk. Ač kolem mne její album proplulo doslova jak voda, písnička Voda živá živě, za doprovodu Michala Hrůzy z Ready Kirken, se moc povedla a zahřála jako šálek správně připraveného Darjeelingu. Něžně & příjemně.Nakonec mi tedy byl ten Slavík při tvorbě obálky k poslední letošní Heleně vcelku neotravným partnerem, a tak jsem docela rád, že bydlím v hanácké nížině a nemusím láteřit jako smutné Nováctvo v této veselé reportáži, která je jen tak mimochodem dokonalou ukázkou toho, jak se má dělat hloupé zábavní zpravodajství.
Televizní Vánoce budou & Slavík za rok jakbysmet!:-)
pátek, 10. prosince 2004
Samozřejmě, že Centrum parazituje na Blesku
Podle mne je to víc než zřejmé, byť se to vcelku logicky snaží popřít...
Celý článek
iDnes konečně ukázala své koně!
Taky jste na to natěšení? Už zítra proběhne vyhlášení vítězů jedné z nejnudnějších anket, jaké tu vůbec máme...
Řeč je pochopitelně o Českém slavíkovi, třebaže zachycený výjev z iDnes nese s sebou i jistý "skrytý" postmoderní odkaz. Pravidelný čtenář ONDŘEJovin se tomu však už nediví. Ne, nemůžeme se zkrátka divit, že se ta fronta nenamáhá v podtitulu uvést aspoň relativně přijatelné "Šanci na vítězství mají i Langerová a Issa", oni nám to tam bouchnou rovnou & natvrdo "Šanci na vítězství mají Langerová i Issa." Tedy oba! Zaplaťpánbú. Serióznost & kultura hadra. 
Kdybych byl při chuti, ještě bych se mohl pozastavit třeba nad tou fotkou, která nejen že vytváří asociace všemožné, jen ne slavíkovské, ale navíc je i do značné míry zavádějící, protože čtenář z ní může snadno nabýt dojmu, že někde mezi nominovanými se objevila i Šárka Vaňková (což by byl naštěstí opravdu jen dojem:-). Třetí SuperStar do party, s níž budeme mít v letošních slavících tu čest, totiž není mladší odvar nesmrtelné silikonové tety Heleny Šárka, ale pohublý Tomáš Savka. Ten však jaksi nepatří do stáje do BMG a navíc je nominován jen na Objev roku... Tak možná právě proto se v iDnes rozhodli promotion mu nedělat. Nebo si řekli, že tahle fotka se Nguyen Phuong Thao zkrátka povedla a třebaže už je staršího data, byla by škoda ji nepoužít... Kdo ví. Ondřej aby se v tom vyznal.
Z čistě hudebního hlediska, na druhou stranu však nutno podotknout, že alba Anety Langerové i Sámera Issy mají cosi do sebe, byť se o žádné zázraky nejedná. Je to něco trochu jiného, než na co jsme u nás byli zvyklí. Ale nemůžu si pomoct, nudilo mě to & znovu jsem si to od té doby nepustil. Naproti tomu ovšem všechna čest "českému Robbiemu Williamsovi" Tomáši Savkovi. Jeho deska, nazvaná rezolutně Já si tě stejně najdu, to je aspoň srandy kopec! Bohužel, je to kopec dosti strmý, takže z něj celkem brzy spadneme. Sranda se dá dělat všelijak a když je neplánovaná a spontánní, o to je to mnohdy lepší. Tak nějak mám ale pocit, že si Savka za svou snahu zasloužil přece jen o něco víc než jen to, aby si z něj v EMI vystřelili. Tohle album, to je názorná ukázka toho, jak se dá natočit absolutně zbytečná věc.
Jak tedy takový praktický tutorial vypadá?
Přizvěte si talentovaného zpěváka (když bude netalentovaný, škodit to ničemu nebude, jen se připravíte o tu škodolibou zábavu z ubíjení cizího talentu:-) a nastrčte mu pár nevýrazných songů, otextovaných člověkem, který předtím zadal v Googlu heslo "rýmy klišé". Pak přizvěte někoho, kdo na začátku osmdesátých let minulého století v západní Evropě zkrachoval jako hudební producent a teď by se mu konečně už zas hodil nějakej ten kšeft. Pro jistotu mu slibte ještě prémie za to, že to udělá co nejjednodušší, že nic neosolí ani nepřežene. Zakažte mu invenci. Nechte ho "pracovat".
Tak, prachy jsou pryč & elpíčko na světě.
"Fakt je to tak, táhni už pryč
fakt jenom hodí se na tebe bič
fakt je to naposled, těchhle pár vět
Fuck you, víš proč, nechci tě zpět"
Trocha bolestné lyriky & do toho táhlé ženské vokály, které připomínají Komorní dívčí sbor Gymnázia Kojetín před zkouškou, jinými slovy do moderní pop music zapadají v tomto provedení asi tolik jako nasamplované babské chorály z nějakého hodně zapadlého kostela. Hustý týpci by k tomu snad řekli Fuck it. Suck it. Knock that shit! Yeeeaaahhhh. To já, jakožto konformní chlapec, dodám už jen Nikdy více. A vydám se na jinou hudební výpravu, z níž si tu brzy budete moci rovněž přečíst zápisek...
neděle, 5. prosince 2004
Fotbal versus média...
...aneb jak to vypadá, když novinář ztratí soudnost a chce se s někým prostě jen pohádat.
Celý článek
středa, 1. prosince 2004
Příští pátek bude velký svátek!
alespoň pro všechny, kteří si libují v alternativních myslitelích 21.století...
Celý článek
Zvadlá růže Standy Grosse & bohatý puget Dana Landy
Je tu středa a s ní i další můj glosář. Pakliže si zakoupíte Helenu v krabici, můžete si ho přečíst v luxusním tištěném provedení i s dosud nikde jinde nepublikovanou fotografií autora:-) Nu a pakliže si vystačíte s verzí elektronickou, budiž... řeč bude o fenoménech, písních, sociální demokracii, Danu Landovi i mé orientaci (politické, of course)...
Celý článek
