pátek, 15. dubna 2005
Jak zabít odpoledne s časopisem Reflex...
Na naši akademickou půdu zavítali šefredaktor Reflexu Petr Bílek a konopný spisovatel Jiří X. Doležal. Společnost jim dělala ta, co proslula sto padesáti didaktickými rovinami věty "Jste nejslabší, máte padáka!", Brňačka Zuzana Slavíková. Mělo to být zajímavé & poučné, realita se však poněkud zvrhla...
Odpoledne v Konviktu. Kvalita fotografie předjímá kvalitu akce...
O této sešlosti mne informoval kolega, který by už dnes mohl Jiřího X. Doležala zfleku nahradit, rovněž Jiří, ale Hloušek. Reflex slaví patnácté narozeniny a při té příležitosti obráží republiku s výstavou a programem, který snad má být provokativní, snad šokující... no, ale posuďte sami.
Je středa a nevelký sál olomouckého Uměleckého centra Konviktu je nebývale zaplněný. Vedle distingovaných akademiků, šedých myší a puberťáků se tu tísní i několik svérázných osobností, z nichž jedna na sebe upozorňuje třeba tím, jak rozkouše a spolkne ubalené cigáro. Zkrátka, je to netypická sestava. Také věci se mají dít netypické. V následující půlhodině má proběhnout názorný experiment, zda škodlivější je vyhulit na posezení několik jointů, nebo vypít láhev kořalky. Kořalka nese značkové jméno Jameson, a tak když se Zuzana Slavíková optá, jestli se mezi diváky najde dobrovolník, jenž by se chtěl následného pokusu zúčastnit, zvedne se kupa rukou především z řad těch, co už zjevně přišli prakticky připraveni. Slavíková si však nebere servítky a místo trénovaných jedinců vybírá nenápadného hocha, který na sebe později prozradí, že pracuje jako realitní makléř a k tomu, aby byl pod obraz, stačí mu pět piv. Jiří X. Doležal si ubalí první brko, makléř na ex vypije první štamprli & akce začíná. Při tom má být vedeno cosi jako debata na téma "lehké drogy vs. alkohol", avšak protože jeden z diváků stále nemůže vydýchat to, že nebyl k experimentu přizván on, snaží se ho Slavíková svými televizními způsoby neustále zkrotit. Nedaří se, a tak je rušivý element násilně vyveden. Debata může začít, ale tentokrát tomu brání sama moderátorka, jež zjevně o samotném tématu neví ani půl slova, a tak kreativitou svých dotazů začne velmi brzy připomínat svou nechvalně proslulou kolegyni Laďku Něrgešovou ze SuperStar...
"Jak se cítíte?" Tuhle otázku mají zjevně na Nově rádi, škoda jen, že jim ještě nikdo nevysvětlil, jak je to dotaz ve skutečnosti tupý. Odpověď na má pro diváka asi podobně závažnou hodnotu, jako když jsem po návratu ze školy den co den na maminčino optání "Co škola?" pronášel autorepliku "Dobry". Slavíková však nejen že zcela nezvládla svou moderátorskou úlohu, na což jsem já, jakožto příležitostný moderátor, obzvláště háklivý, ale vyhořela i jako pozorovatel daného experimentu. Zatímco žvatlala o blondýnách a svém synkovi, zcela ji uteklo, že půlhodina už je víc jak hodinu pryč. Jiří X. Doležal ji nijak nekrotil, protože se po celém tom záhulu nacházel v takovém konopném snění, že nebyl schopen poskládat dvě souvislé věty a makléř, kterému (údajně aby to bylo spravedlivé) zakázali jít vykonat potřebu, se jen usmíval & usmíval, až se nakonec vítězoslavně postavil a poblil vše, co mu stálo v cestě.
Tou dobou jsem ze sálu utekl, nedbaje rautu, který se měl konat za chvíli. V místnosti už bylo nejen proklatě nechutno & nudno, ale hlavně totálně nedýchatelno. Nejen že byla obsazena circa třikrát tolik, než dovolovala její kapacita, on taky nikdo nebyl schopen ani na řadu proseb vyvětrat, a tak se zbytky už tak řádně zrecyklovaného vzduchu ještě mísily s konopným dýmem a alkoholovými výpary, na což má mysl reagovala okamžitou menopauzou. Smůlu tak měla kamarádka Kamila, s kterou si jindy skvěle popovídám, teď však jsem ji odbýval jen holými větami, jejichž informační hodnota se rovnala pravděpodobnosti, že příští album Karla Gotta dobyje první příčku americké hitparády Billboard Hot 100.
Zbytečnost toho dne dokumentuje názorně fakt, že při vchodu do sálu se na mne neustále usmívala jakási půvabná blondýna s logem časopisu Reflex na akurátně velkých prsou. Přistoupil jsem k ní a její první slova nenaznačovala sice příliš originality, měla však v sobě určitý příjemný, podprahový smysl... "Neznáme se odněkud?", tak nějak podobně obvykle ptá se nesmělá dívka chtíc poznat nesmělého chlapce. Byl jsem si jist, že se neznáme, a tak jsem začal polichoceně fantazírovat, s libým pocitem, že ač nejsem SuperStar, začínám se teď zas jaksi podezřele dostávat do kurzu. Dobré půl minuty jsme na sebe upřeně hleděli (měla stejně modré oči jako já), a pak to přišlo...
Dokázala mi, že se opravdu známe.
V okamžiku se můj pocit playboye nekontrolovatelnou silou zhoubné ambivalence změnil v pocit suchara. Sebral jsem se a vyrazil do Delvity koupit pečivo. Pečivo nebylo. Ani v Bille pečivo nebylo, pouze suchý makovník. Koupil jsem onen inkriminovaný suchý makovník, došel k tramvaji, vytáhl lístek a v tu chvíli jsem zjistil, že mi právě před třemi minutami propadl. Na konci šedivého dne jsem se tak stal černým pasažérem.
V tramvaji jsem přemýšlel nad tím, jak asi vypadá žena, která pro dopravní podnik namluvila jména zastávek. Slýchám ji každý den, jezdím s ní každý den... Má docela mladý hlas, ale hlas někdy pořádně mate, kdo ví... Je to otylá bruneta, sexbombová zrzka, či anorektická blondýna...? "Krematorium, konečná zastávka, vystupte prosím..." Vystoupil jsem. Ve vzduchu byl cítit rudý déšť, o jakém zpíval Peter Gabriel, panovala vládní krize a Pavel Nedvěd ještě snil zbytečný sen o tom, že v noci vyzraje na Barošův Liverpool a se svým Juventusem se prokope do semifinále Ligy mistrů. Nestalo se. Na cestě jsem uviděl přejetou kočku a napadlo mě, že ten den zdechl pes.
"Ze všeho nejvíc vyčerpává nečinnost." (Aristotelés)
Oprava: Podle Jiřího X. Doležala jsem se dopustil čisté lži ve větě "...(makléř) se jen usmíval & usmíval, až se nakonec vítězoslavně postavil a poblil vše, co mu stálo v cestě." Uznávám, že jsem pochybil, protože daná pasáž může být snadno rozličně vykládána. Správně měla být věta formulovaná takto "...(makléř) se jen usmíval & usmíval, až se nakonec vítězoslavně postavil a po chvíli poblil vše, co mu stálo v cestě.". Tímto se Jiřímu X. Doležalovi a všem případně dotčeným omlouvám.
komentáře:
(Martin - Mail - WWW) Vloženo 15.04.2005, 15:08:37
K cemu ta znechucenost, Ondreji?:) Podle tvyho clanku, to vypadalo na vcelku obycejnej den, jakych v Brne zazivam nekolik do mesice. Jedine, co me mrzi, je, ze ses sam neprihlasil jako spravny exibicionista na ten pochybny experiment. Pak bys vse videl v uplne jinych barvach;o)
(Ondřej - Mail - WWW) Vloženo 16.04.2005, 17:00:04
Ta akce se neslučovala s mou morálkou. Pít jen tak účelově, proto abych vypil co nejrychleji láhev kořaly, to je dekadence jak Brno...
btw. Mi ten diplomatický tip 1:1 na derby ale pěkně vyšel, že?!:-)
Dokumentaci (veverka Huli - Mail - WWW) Vloženo 18.04.2005, 23:47:48
k besedě a výstavě Reflexu v Olomouci naleznete na
http://huli.biz/blog/index.php?title=reflex_byl_v_olomouci_huli_byla_zhulenai&more=1&c=1&tb=1&pb=1
Jiří ví, že tráva dává. (Jiří Y. Hloušek - Mail - WWW) Vloženo 19.04.2005, 00:41:51
Drahý Ondřeji,
dle mého názoru jde o jeden z nejlepších příspěvků nesoucích Tvůj podpis, skutečně mne zaujal a pobavil.
Jen perex mi zavání bulvárem, musíš respektovat moji individualitu a zájmy, já také nemám potřebu Tě ke komukoli přirovnávat na základě povrchních skutečností.
Hodnotu proběhlého konopného happeningu nevidím v jeho informační hutnosti, spíše v rovině zábavní a exhibicionistické(JXD je značně narcistní osobou). Znepokojující byl spíše fakt, že jedinou nekompetentní osobou v sále byla paní Slavíková, doufám, že šlo o pouhou stylizaci blondýnky umožňující klást nejzákladnější otázky. Skutečnost, že smysl akce pochopila až v její polovině, byla přinejmenším zarážející. To, co Ti nejspíše uniklo, avšak bylo smyslem akce, je prověrkou demokracie, slepé víry v rigidní legislativu. Marihuana je v Česku zakázaná a přesto mohl JXD z vlastní vůle vykouřit marihuanový joint a jeho kolega alkoholik výpít šestapůl skleničky a neskončil přitom v poutech. Co to znamená? Buď to, že Policie ČR tuto akci přehlédla, nebo naději, že se věci ubírají správným směrem. Akce splnila svůj účel, pozvracený chodník u Konviktu nejzřetelněji ukazuje alternativnost marihuany vůči alkoholu. JXD po akci vesele degustoval modely svých sympatizantů. Nejhodnotnější částí celé středeční pro mne bylo graffiti video Quality Control vol.2 zachycující hard-core graffiti scénu, skutečný zážitek, škoda, to už jsi byl černým pasažérem.
Přeji pěkný den a slunce v duši Ondřeji!
(Ondřej - Mail - WWW) Vloženo 19.04.2005, 13:26:09
Víš, Jiří, občas se na tomhle blogu dopouštím takových bulvárně egocentrických praktik a tahle akce byla natolik tragikomická, že si o to řekla sama:-) Kdyby JXD přijel a pořádal besedu, již by se v duchu jeho proklamovaného narcismu účastnil jen on sám, jeho příznivci, nepříznivci a nezaujatí pozorovatelé, mělo by to možná podstatně větší váhu než tohle absurdní session s absoloutně scestně odvedenou Slavíkovou...
Promiň, ale prověrka demokracie takovým způsobem? Možná spíš ukázka toho, že některé zákony jsou u nás pro legraci. On ten samotný nápad nebyl špatný, ale výsledná realizace byla tristní. I to, že nejhodnotnější částí produkce pro Tebe bylo graffiti video, o lecčems vypovídá...
Jinak jsem se Tě nesnažil k nikomu přirovnat, pouze jsem napsal, že bys už dnes mohl JXD zfleku nahradit, a za tím si stojím;-) A propos, myslíš, že když se lidé zajímají o podobné věci, lze říct, že jsou lidmi vnitřně podobnými?
(yana - Mail - WWW) Vloženo 27.04.2005, 18:39:27
tak nevim kdyby to bylo bráno jako recese, tak možná dobrý, ale ty to asi myslíš vážně, že?
v tom případě jsi pro mě mimo, což ale neznamená, že to tak je :)
(Ondřej - Mail - WWW) Vloženo 28.04.2005, 12:21:57
Držel jsem si od té zbytečné akce recesistický nadhled. A jen se bavím, když někde čtu, že jsem byl v takové krizi, až jsem třeba toužil po ženě, co namluvila jména zastávek... Zpráva, která mi pak přišla od JXD, a přela se o to, kdy se "makléř" pozvracel, jen završila iracionálnost těch chvil. Je na Tobě posoudit, nakolik to vše myslím opravdu vážně a nakolik to vážně mysleli pořadatelé...;-)
Přidání komentáře...