Deset let TV Nova - díl I.
Jak to všechno začalo, o roce třiadevadesátém, Američanech & ostatních...
První krůčky k první komerční televizi postkomunistického světa…
Počátky vysílání komerčních televizních stanic v západní Evropě lze datovat do druhé poloviny osmdesátých let minulého století. Nejednalo se o nástup nijak rázný, ještě v roce 1990, pokud se chceme bavit o plnoformátových programech na terestrických frekvencích, můžeme zmínit jen francouzskou TF1 a Berlusconiho sítě v Itálii. Konečně ani v tuzemském Memorandu o postavení televize, zveřejněném 8. ledna 1990 sedmi televizními pracovníky (Jindřich Fairaizl, František Filip, Jiří Hubač, Antonín Moskalyk, Jiří Pitterman, Jiří Věrčák a Petr Weigl) nebylo o potenciální existenci komerčního konkurenta tehdy monopolní Československé televize ani zmínky.
30. října 1991 však byl učiněn první výraznější krok k nástupu soukromých médií, a to přijetím zákona č. 486/91 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a o více jak rok později, 22. prosince 1992, zákonem č. 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Ač svým názvem nenápadný, započal onen zákon v časech předvánočních rychlý sled událostí, jejichž zápletka byla rozřešena hned na počátku příštího roku…
Důležitý rok 1993 & úspěch CET 21
30. ledna 1993 Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání uděluje licenci pro frekvenci bývalého federálního programu F1 společnosti s ručením omezeným CET 21, která se deklarovala jako středoevropská televize (Central European Television) pro 21.století. CET 21 tvořilo v roce 1992 pět právnických osob (Josef Alan, Fedor Gál, Peter Hunčík, Peter Kršák a Vlastimil Venclík), budoucí legenda, bývalý mluvčí Občanského fóra a neúspěšný kandidát na post generálního ředitele České televize z dvaadevadesátého, Vladimír Železný, se připojil později – v době udílení licence, kdy mohl naplno prokázat svůj řečnický talent. Obdržel ve společnosti rovný podíl 16,67 procenta a byl jmenován jejím ředitelem. Samotná CET 21 se pak stala společníkem v České nezávislé televizní společnosti ČNTS, v níž zaujala dvanáctiprocentní podíl. Ač se zdánlivě nejedná o mnoho, nutno podotknout, že k mnoha rozhodnutím bylo v ČNTS zapotřebí 90 procent hlasů, a tak se CET 21 i se svým nevelkým podílem stala ve struktuře ČNTS významným solitérem. Je-li řeč o tehdejší struktuře ČNTS, pak:
12% tvořila CET 21
22% Česká spořitelna (netřeba jistě představovat)
66% CEDC/CME (zde se sluší něco málo říct…)
O CEDC, CME & mužích ze Západu
Příležitost chopit se iniciativy a získat výsadní postavení v nejrůznějších oblastech prudce se transformujícího východoevropského trhu zlákala v počátcích devadesátých let nejednoho více i méně úspěšného podnikatele ze západního světa. Jedním z nich byl i jistý Ronald Lauder, dědic kosmetické firmy Estee Lauder Inc., velvyslanec ve Vídni v letech 1986 – 1988 a poražený kandidát na post newyorského starosty v roce 1989. Snad právě v době výkonu své diplomatické funkce v Rakousku se seznámil s jiným diplomatem, Markem R. Palmerem, tehdejším velvyslancem USA v Maďarsku. Protože tak byli oba dobře obeznámeni se středoevropským prostorem, chyběl už jen „nepatrný krůček“, v podobě pádu sovětského bloku a pozvolného nástupu tržního hospodářství, který v roce 1990 umožnil ustanovení finančního konsorcia pro investice ve střední a východní Evropě CEDC (Central European Development Corporation). Po odchodu několika investorů se stal většinovým vlastníkem právě Ronald Lauder (75%), prezidentem pak zmíněný Mark R. Palmer.
Na konci května 1993 se mediální aktivity vyčleňují z CEDC a přecházejí na společnost s ručením omezeným CME (Central European Media Enterprises Ltd.), která se 14.června 1994 stává akciovou společností a o tři dny později, 17.června 1994, se registruje u SEC (Security and Exchange Comission), což je americké vládní agentura dohlížející na kapitálový trh.
CME se postupně zapojuje do několika neúspěšných mediálních „dobrodružství“, vymění několik výkonných ředitelů (nejdříve John C. Severin, od roku 1995 Leonard M. Fertig, 1998 – Michelle Deloye, 1999 – Fred Klinkhammer, 2004 – Michael Garin) a 29. března 1999 podepisuje dohodu o spojení s SBS Broadcasting SA, což prakticky znamená její pohlcení a zánik. Tím však už příliš předbíhám událostem, navíc, o CME ještě nejednou uslyšíme…
pokračování zde
Ondřej Leinert,
úterý, 3. února 2004, 1:01
komentáře:
Přidání komentáře...